Zvuk in-ear sluchátek

Nyní asi ta nejdůležitější věc: jak vlastně in-earová sluchátka hrají? jaký je rozdíl mezi zvukem běžných sluchátek a in-ear modelu? Jak se takový zvuk srovná s reprobednami či se skutečností?

Začněme ale od lesa: co vlastně dnes z hudebních nosičů posloucháme a jak se měří kvalita reprodukce určitého zařízení? Je to až neuvěřitelně jednoduché – reprodukovaný zvuk je tím kvalitnější, čím více se blíží skutečnosti. Tomu je přizpůsoben celý dnešní zvukový řetězec: od způsobu vzniku nahrávky až po frekvenční odezvy měničů v reprobednách a sluchátkách. Tento prostý fakt má ale překvapivé důsledky. Nezkušený posluchač raději preferuje zvuk velmi levné sestavy nad špičkovým zařízením v ceně mnoha set tisíc korun – drahé zařízení totiž má jen co nejlépe napodobit realitu, což ve výsledku může nezkušenému uchu znít fádně, nezáživně, mdle..

Zvukový charakter je dán frekvenční charakteristikou daného zařízení – a čím blíže skutečnosti, tím je zařízení věrnější – to platí u reprobeden i všech druhů sluchátek, vč. těch in-earových. U všech těchto zařízení je tato „frekvenční věrnost“ více či méně úměrná ceně. Přesto každý ví, že pocit z poslechu repra a sluchátek je „jiný“.

Při poslechu z opravdu dobrých reprobeden dokáže dobrá dvoukanálová stereo nahrávka věrně zobrazit vertikální i horizontální prostor ve značném úhlu před posluchačem a celý výsledek tak je velmi přesvědčivý – „jako na živo“. Reprobedny to dokáží díky své frontální poloze a akustice místnosti, ve které jsou umístěny. Při poslechu ze sluchátek tato prostorová informace chybí – zvuk ze sluchátek se odehrává jakoby v jedné ose, která prochází středem hlavy. Předozadní informaci o prostoru sluchátka neposkytují a sluchátkový poslech je díky tomu brán jako cosi méněcenného.

Důležité je ale mít na paměti, že 99% současných hudebních nosičů je nahráno s tím, že bude přehráváno na reprobednách. Tomu je podřízen jejich vznik, zejména způsob jejich nahrání a mixu.  Sluchátka to mají s těmito nahrávkami mnohem těžší. K odhalení prostoru jim pomáhá již jen ušní boltec. Vzdálenost ani akustika místnosti jsou již zcela potlačeny.

Ještě relativně dobře je hodnocen zvuk otevřených sluchátek – zpravidla se přibližuje zvuku reprobeden v šířce zvukové báze a vzdušnosti podání. Uzavřená sluchátka pak již zpravidla mívají se přirozeným podáním prostoru větší problém.

A špuntová sluchátka jsou v tomto ohledu ještě více handicapována – jejich zvuk již neovlivňuje ani akustika místnosti, ale dokonce ani ušní boltec – přesně to, co je na hudebním nosiči již putuje rovnou k ušnímu bubínku. A stereofonní nahrávky tak právem v in-ear sluchátkách nedosahují po prostorové stránce takových kvalit jako při poslechu přes repro nebo velká sluchátka. Naprostá většina nahrávek totiž vzniká ve studiu poslouchána přes monitory (repro) v místnosti, která má určitou akustiku a samozřejmě přes uši zvukaře (který má vlastní boltec). Tomuto modelu se in-earová sluchátka nejvíce ze všech druhů poslechu vzdalují.

Je ale potřeba si uvědomit, že to není primárně „chyba“ in-ear sluchátek jako takových – je to dáno tím, že nahrávky, které posloucháme jsou vytvořeny na míru reprobednám. Situace se naprosto obrátí, pokud věnujeme pozornost speciálním nahrávkám určeným přímo pro sluchátka. Tyto nahrávky pořízené tzv. Binaural technologií již obsahují informaci o akustice místnosti – dokonce v nich je obsažena informace o akustice lidské hlavy a ušního boltce. Díky tomu poslech takovýchto nahrávek v reprobednách (s duplikováním akustických prostorových informací) není nikterak uspokojivý. Na druhou stranu neuvěřitelně realistický při poslechu ve sluchátkách a ještě o úroveň dále po zbavení se ušního boltce a puštění přes in-ear sluchátka. Prostorový výsledek při poslechu přes in-ear je výrazně lepší, než při poslechu přes klasická sluchátka.

Takovéto nahrávky poslouchané přes kvalitní špunty téměř shodují s realitou a je velmi těžké je od reality odlišit – včetně neomezeného 3rozměrného podání prostoru, tak jak jej dokáže pouze realita. Různé 7.1 prostorové systémy jsou za touto věrností velice daleko vzadu.  Ověření je velmi jednoduché, na internetu jsou k dispozici stovky takových nahrávek – poslechněte si je sami. Buďto na klasických sluchátkách, nebo pro extrémější požitek v kvalitních in-earech. Odkazy na nahrávky naleznete např. v této diskusi, jako dobrou ukázku vybírám např. virtuální holičství.

Čili víme už, že i sluchátka a in-eary dokáží podat prostor velmi věrně (dokonce při vhodné nahrávce mnohem věrněji než reprosoustavy) – Do velké míry to ovšem záleží na nahrávce, které jsou dnes bohužel z velké většiny šity na míru reprobednám. Ve zkratce se dají napsat určité obecné zákonitosti:

Oproti kvalitnímu repro jsou sluchátka zpravidla mnohem detailnější, přesnější a rychlejší. Člověk jemné detaily v hudbě mnohem snáze zachytí. Podobný rozdíl, jaký je mezi kvalitním repro a kvalitními sluchátky je dále mezi sluchátky a špunty. In-eary jdou co do přesnosti, detailu a čitelnosti ještě mnohem dále než kvalitní klasická sluchátka, neunikne jim vůbec nic. Zčásti to má určitě na svědomí taky jejich velká izolace od okolí. Zároveň se nedá říci, že by byly výrazně horší v podání prostoru – jen díky své konstrukci znějí „jinak“ a v případě standardních nahrávek určených pro repro je to „jinak“ bohužel mírně negativní.

Co se vzdušnosti a prostorovosti týče, jsou zkrátka otevřené velké plechovky podobnější reprobednám. In-Eary jsou zkrátka intimní záležitostí a zvuk z nich je vzdálen klasickému poslechu v místnosti (řekněme interpret vzdálen 10m před posluchačem) – hudba prostě hraje jen pro nás, uprostřed nás.

Takže závěrem tohoto článku je: repro, klasická i in-ear sluchátka se zvukově porovnávají velmi těžko, každé ze zmiňovaných hraje „jinak“. Tyto metody poslechu si těžko můžou navzájem konkurovat – repro vs. sluchátka je prostě o něčem jiném a hodí se k jiné přiležitosti – zážitek z kvalitních repro se zkrátka sluchátky dosáhnout nedá. Podobným způsobem, jakým se liší reprodukce sluchátek od reprobeden se liší in-earové modely od klasických sluchátek – jsou ještě detailnější a preciznější, avšak stereonahrávky jsou umístněy přesně v ose hlavy, což není přirozené.

Posted on Listopad 1, 2008 at 21:01 by admin · Permalink
In: teorie

Leave a Reply